Dominantu náměstí tvoří kostel sv. Bartoloměje postavený v jeho východní části. Kostel zasvěcený sv. Bartoloměji je uváděn v dokumentech již z let 1349–51 jako farní kostel. Tehdejší gotický kostel nám dnes neznámé podoby, ani jeho renesanční následovník, nepřečkaly těžké doby válečných událostí za husitských válek a za třicetileté války, ani požáry, které až do 18. století ničily tehdy ještě převážně dřevěné městečko.

Dnešní pozdně barokní architektura byla vystavěna mezi lety 1756–61 podle projektu místního stavitel Františka Tomáše Jedličky. Heřmanoměstecká stavba kostela sv. Bartoloměje představuje jeden z nejkrásnějších příkladů jasné slohové vyhraněnosti a stylově jednotné výzdoby.

Děkanský kostel sv. Bartoloměje, postavený volně na východní straně velkého náměstí, svým portálem tvoří dominantu celého prostoru a svou 42 m vysokou věží je viditelný z dalekého okolí. Kostel je orientovaná, jednolodní stavba 43,45 m dlouhá a 13,82 m široká. Západní průčelí je výrazně architektonicky vybaveno, hustě členěno pilastry. Ve středu průčelí je pískovcový portál s původními dvoukřídlými, plechem pobitými dveřmi, dekorovaný pásky s rozetami. Sochy na jeho hlavním průčelí jsou datovány do roku 1761.

V nice ve středu štítu je postavena socha sv. Bartoloměje na nízkém stupínku, drží v ruce symbolický nůž, hlavu má schýlenou a ve zřásněném plášti má zobrazenou jakousi tvář. Socha je i doplňkem ostatních soch, neboť sv. Bartoloměj je totiž alegorií čtvrté z hlavních ctností, představovaných třemi andílky, a sice pevnosti či stálosti. Výška sochy je přibližně 258 cm. Na vrcholku štítu stojí andělíček mírně přioděný. Levou rukou přidržuje velký kříž dlouhý 355 cm, široký 145 cm. Pravou rukou si nadzdvihuje z hlavy část odění. Je alegorií první ctnosti víry. Na kraji štítu na volutových nábězích sedí další dva andělíčci. První po pravici sv. Bartoloměje s atributem naděje – kotvou. Drží kotvu v levé ruce, pravou tiskne k prsům, jeho odění je rovněž sporé. Jeho výška je asi 205 cm, kotva má výšku asi 170 cm a max. šířku 145 cm. Druhá socha, po levici sv. Bartoloměje, drží v pravé ruce srdce – atribut lásky. Všechny sochy jsou typicky pozdně barokní, zhotovené z pískovce a atributy jsou z mosazného plechu, duté. Vyrobené sochařem Kajetánem Beuthelem.

Věž je čtyřetážová, 36,86 m vysoká s gotickými opěráky. Ve třetím patře jsou velká okna zvonice, čtvrté patro je tvořeno ve výšce 25 m ochozem vysazeným na kamenných krakorcích a vybavený mřížovým parametrem. Horní etáž je kryta drobnou osmibokou helmou a výškově formovanou bohatě zdobenou zlacenou bání o výšce 94 cm, s vydutí 120 cm.

Interiér kostela je jednolodní s připojenými drobnějšími prostory po stranách středního pole a kněžiště. Loď má hloubku tří polí. Klenby ve všech třech polích lodi jsou vysoko vzduté placky a mají kvadratickou výzdobu s výjevy z legendy o sv. Bartoloměji, malby byly dokončeny 10. 11. 1762 F. X Balkem. Klenby presbytáře byly malovány později J. Q. Jahnem v duchu raného klasicismu. Retabul hlavního oltáře je iluzivně malován na zdi a je dílem J. Kramolína. Uprostřed stojí sv. Bartoloměj, nad ním v medailonu sv. Václav a po stranách sv. Petr a Pavel.

Nad okny je znak hrabat Šporků a znak Eleony kněžny Clary-Aldrigen. Na levé straně kněžiště je oltář židovského velekněze Malchisedecha – krále spravedlnosti. Na pravé straně je oltář Bolestné Panny Marie, jejíž obraz maloval před 100 lety zdejší učitel Karel Thuma. Nový obětní stůl byl instalován po II. vatikánském koncilu.

Kazatelna je dřevěná, bohatě vyřezávaná a zlacená, postavy bíle natřené. Na spodu andílek jako konzola, nad ním hlavy anděla a vola. Na dolním okraji sedící postavy Mojžíše s Desaterem a jeho 127 let žijícího bratra Árona, Mezi nimi zlacený reliéf na němž je Kristus mezi evangelisty. Nad dřevěným baldachýnem postavy andělů a orla se lvem. Nejvýše je umístěna postava Boha Otce. Naproti kazatelně obdobně vyřezán oltář sv. Jana Nepomuckého, který je spodobněn kleče na oblacích držíc palmu.

Níže andělé s lilií a palmou. Nad sochou světcovou baldachýn a na něm andílci, pelikán, lev a nejvýše anděl s troubou. Kazatelna i oltář jsou dílem bratří Pacáků. Vedle oltáře stojí na podstavci cínová křtitelnice. Kotlík spočívá na třech nohách zakončený na hoře hlavami a dole vybíhajících v drápy. Výška křtitelnice je 102 cm a průměr nahoře 48 cm. Ulita byla v roce 1536, je tedy nejstarší památkou kostela a jedinou, která překonala všechny požáry.

Na západní straně je hudební kůr, na jehož římse je štuková kartuš s houslemi a pod ní kartuš s rohem a troubou. Varhany pořídil r. 1762 Jan Václav Špork, ředitel dvorské a komorní hudby při dvoře Marie Terezie ve Vídni a protektor pražské Jednoty hudebních umělců.

Kaple pod věží je nově upravená, avšak má původní zachovanou valenou klenbu. Nad vchodem do kaple obraz sv. Rodiny v bohatě vyřezávaném a zlaceném rámu ozdobeném mřížováním, na němž jsou anděl v letu a nahoře křest v Jordáně.

Teď už nám zbývá se seznámit jen s podzemím kostela, ve kterém jsou umístěny tři hrobky. Největší a nejvýznamnější hrobka se rozkládá pod hlavním oltářem. Hrobka má skoro čtvercový půdorys a je kopulovitě sklenuta z cihel. Z nástropní omítky vystupuje stejnoramenný kříž s příčnými raménky na konci. Ze západní strany vede do hrobky devět vysokých schodů. Vchod je kryt mramorovou deskou, na níž je plastický znak Operštorfů. Při východní straně hrobky jsou uloženy čtyři rakve. Na první z nich je znak pánů z Kolovrat a třináctiřádkový nápis, že v rakvi je uložena paní Žerotínská. Druhá rakev má na víku kolíčky upevněný kříž, pod nímž je lebka se zkříženými hnáty. Rakev je již značně rozpadlá, pravděpodobně v ní odpočívá Jan Jetřich ze Žerotína. Třetí, největší a nejstarší měděná rakev je s letopočtem 1588, je místem odpočinku Viléma staršího z Oprštorfů. Tyto pozůstatky byly uloženy do nové plechové rakve a ponechány na místě. Na jižní straně hrobky jsou uloženy dvě dětské rakvičky.

Za hlavním oltářem je umístěn náhrobní kámen představující muže ve zbroji ze 16. století. Druhá hrobka je umístěna pod blokem lavic u kazatelny. Je v ní pohřbeno šest městských kněžích, o kterých není nic známo. Třetí hrobka je pod kaplí sv. Kříže. Při otevření v r. 1866 obsahovala 12 rakví položených vedle sebe i nad sebou. Je to hrobka stavitele kostela F. T. Jedličky a jeho rodiny.

Barokní fara se nachází v sousedství kostela, byla postavena po požáru města na starších základech. Základní kámen byl položen za účasti hraběte F. A. Šporka 1. 6. 1702. V minulém století byla novorenesančně opravena, kdy dnešní podobu dostala i střecha fary.

Stará radnice byla přestavěná v roce 1841 z dřevěné budovy stavitelem J. Jesenským 5. 10. 1867 se zde narodil K. S. Sokol, jehož pamětní deska zdobí budovu na severovýchodní straně. Je dílem sochařů L. Šalouna a J. Bílka. V budově je dnes umístěna Městská knihovna, oddací síň, dále zasedací místnost městského úřadu. Konají se zde také menší výstavy.