Významné osobnosti Heřmanova Městce

Jan Karel Špork

      *    1595 (1597)  -  Westerlohe

+     6.8.1679      -  Heřmanův Městec

 

      J. K. Špork pocházel z rodiny  rolníka a již ve čtrnácti letech vstoupil do bavorské armády. Účastnil se bitvy na Bílé hoře a za třicetileté války velel jezdeckému pluku. Byl jmenován císařem Ferdinandem III. do hodnosti generála jízdy. Jako šedesátiletý bojoval v bitvě s Turky na řece Rábu a přispěl k vítězství císaře. Byl odměněn titulem říšský hrabě.

      V r. 1661 se stal majitelem heřmanoměsteckého panství, kde však pobýval málo, protože ho vázaly  vojenské  povinnosti vůči císaři. Z jeho druhého manželství s Eleonorou Marií z Fineku pocházejí dva synové a dvě dcery. Hrabě Jan Karel Špork zemřel 6.8.1679 na zámku v Heřm. Městci. Pohřben byl v kostele v Lysé nad Labem a odtud převezen r.1712 do rodinné hrobky v Kuksu.

 

František Antonín Špork

     *     9.3.1662   -   Heřmanův Městec

     +   30.3.1738   -   Lysá nad Labem

 

     František Antonín Špork byl starším synem generála hraběte Jana Karla Šporka. Vyrůstal v Heřmanově Městci, chodil tu do městské školy do doby, než byl jako osmiletý vyslán na latinská studia k jezuitům do Kutné Hory. Od třinácti let ( r. 1675) navštěvoval v Praze filozofické a právnické přednášky na univerzitě Karlo–Ferdinandově v Klementinu,v šestnácti letech právnická studia dokončil.

     Po studiích dva roky cestoval po evropských státech, kde získal řadu cenných poznatků.V roce 1684 se ujal svého dílu dědictví, a to paláce v Praze, panství v Lysé nad Labem, Malešově, Konojedech a Choustníkově Hradišti. Poblíž Choustníkova Hradiště budoval u léčivého pramene od r. 1695 své další sídlo – lázně Kuks. Jako devětadvacetiletý se stal  císařským místodržitelem.

     Na svou dobu to byl velmi vzdělaný a osvícený šlechtic, upoutal na sebe pozornost i jako významný umělecký mecenáš.Umění bylo jeho největší vášní. Na svá sídla povolával nejznámější umělce tehdejší doby – sochaře, malíře, stavitele, řezbáře, rytce, hudebníky, básníky a herce.Patřili k nim sochař M. B. Braun, rytci M. H. Rentz, D. Montalegre, básník J.Ch. Günther, architekt G.B.Alliprandi, skladatel   J.S. Bach a další.

     Byl katolíkem, člověkem hluboce nábožensky založeným. Dokladem toho je řada kostelů, kaplí a křížků, které nechal postavit.V Kuksu kromě lázní vybudoval zámek, špitál, knihovnu, divadlo, v Lysé pak tiskárnu, knihovnu a poustevny.

     Také vydal v češtině a francouzštině více jak 150 knih, které rozdával. Na památku různých slavností a událostí nechal razit pro své přátele a známé medaile a upomínkové mince. Od roku 1701 pořádal i divadelní představení, v letech 1724 – 1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, jež působila střídavě v Praze a v Kuksu.

     Při pobytu v Paříži poznal parforsní hon a s ním spojenou hru na lesní roh. První lesní roh přivezl z Francie r. 1681. Seznámil se tam i s moderními zásadami lesnictví. I tyto poznatky uplatňoval pak na svých panstvích. V Čechách založil také r.1695 lovecký řád sv. Huberta.

     Měl neklidnou povahu. Rád se soudil a vedl mnoho soudních sporů, z nichž většinu prohrál. Nejznámějším sporem byl konflikt s jezuity v Žírči o stavbu křížové cesty. Ten vyvrcholil tzv. „kukskou inkvizicí“ 7.2.1730, kdy byl Špork zatčen a obžalován z kacířství. Jeho knihovna byla zabavena, zkontrolována. Nakonec byl Špork soudem osvobozen.

     Hrabě Špork zemřel 30.3.1738 v Lysé nad Labem. Pohřben je v rodinné hrobce v Kuksu, kterou nechal postavit.

 

 Michal Antonín Bourguignon

*      4.6.1808   -   Heřmanův Městec

+    28.5.1879   -   Pula

 

     M. A. Bourguignon z Baumberka, první rakouský admirál, se narodil v Heřmanově Městci v domě č. 192, který stával v Čáslavské ulici. Tehdy jeho otec důstojník Antonín M. Jiljí, svobodný pán Bourguignon z Baumberka, vedl vojenský oddíl směřující přes Heřmanův Městec k Josefovou. Doprovázela ho manželka, jíž se v H. Městci narodil syn Michal.

     Michal Antonín nastoupil ve čtrnácti letech vojenskou službu. Prošel řadou vojenských tažení. Ve Frankfurtu zorganizoval německé loďstvo a zřídil loďstvo rakouské. Do r. 1859 byl komandantem a do r. 1861 náměstkem vrchního velitele námořnictva. Z výslužby byl povolán zpět do služeb námořnictva a v r. 1866 byl jmenován viceadmirálem, v roce 1875 pak admirálem.

     Jeho vliv na život města spočívá hlavně v tom, že od odhalení jeho pamětní desky 6.6.1875, kterého se však sám nezúčastnil, se znovu rozvinula činnost pěveckého sboru Vlastislav. 

 

Quido Havlasa

   *   2. 5. 1839  -  Strunkovice nad Blanicí

   +  14.1..1919  -  Heřmanův Městec

 

     Vystudoval učitelský ústav a varhanickou školu v Praze, kde byl jeho spolužákem také Antonín Dvořák. V roce 1857 nastoupil jako učitel do škol v jižních Čechách. Po osmi letech opustil učitelskou dráhu, aby se mohl plně věnovat hudbě a stal se varhaníkem v Novém Bydžově. V roce 1870 se vydal na slovanský jih. Pět let pobýval ve Vršovci, kde pracoval jako sbormistr, v Senji byl kapelníkem a ředitelem kůru. Zde zkomponoval 68 skladeb pro mužské sbory.

       V roce 1876 se vrátil do vlasti se svou manželkou Marií, aby se mohl stát ředitelem kůru v Heřmanově Městci. Také se tu ujal  řízení pěveckého sboru Vlastislav a pracoval v dalších spolcích. Za svého působení výrazně zvýšil úroveň  pěveckého spolku Vlastislav a divadelního souboru Heřman. Patřil k hlavním organizátorům místního hudebního života. Byl výborný varhaník, ale i skladatel. V jeho pozůstalosti se zachovaly četné klavírní skladby, orchestrální díla, ale především skladby pro sbory, z nichž většinu složil na slova heřmanoměsteckého rodáka Rudolfa Pokorného. Havlasovy skladby zazněly i při jeho pohřbu. Pochován je na zdejším hřbitově.

 

Antonín Tomiška

   *     6.  4. 1851    -   Heřmanův Městec

   +     8.10. 1900    -   Rusko

 

    Je méně známým  rodákem našeho města. Pocházel z rodiny puškaře Tomišky, své dětství a studentská léta už ale prožil v Pardubicích, kam se rodina přestěhovala. V době studií si všimla jeho nadání ruská hraběnka, která ho po maturitě vzala s sebou do Moskvy a nechala ho vystudovat malířství, sochařství a architekturu. V roce 1870 byl Ant. Tomiška zapsán jako posluchač architektury na petrohradské Akademii umění. Studia dokončil v r. 1874, získal tu řadu cen a nejvyšší ocenění studií.

     Stal se ruským občanem, byla mu udělena hodnost umělce 1. stupně. Věnoval se projektování a stavitelství, cestoval po Evropě. V roce 1879 získal titul akademika za projekt pravoslavného chrámu. Pod jeho vedením vzniklo mnoho staveb, např. Petergovský palác v Petrohradu, carská hrobka v Petropavlovské pevnosti a další paláce. Jeho nejvýznamnějším dílem je chrám na Šipce v průsmyku Velké planiny v Bulharsku, který byl postaven na počest vítězství Bulharů a osvobození země od Turků. Jeho dokončení se však nedožil.

 

Rudolf Pokorný

  *    18.4.1853   -   Heřmanův Městec

  +    19.9.1887   -   Libochovice nad Ohří

 

    Rodným domem R. Pokorného je dům č. 282 na náměstí Míru.Vzdělání získal na školách v Heřm. Městci, Chrudimi, Pardubicích a na pražské obchodní akademii.

    Od mládí ho lákala literatura, první báseň otiskl v sedmnácti letech. Jeho vzory byli Jan Kollár, Sv. Čech, Vít. Hálek a Jan Neruda. Přátelil se s Adolfem Heydukem, do literárního klubu Umělecké besedy v Praze ho uvedl Vítězslav Hálek.Po studiích začal pracovat jako bankovní úředník v Praze a stále více se věnoval literatuře. Od r. 1878 byl spoluredaktorem humoristického týdeníku Paleček a později i jeho politickosatirické přílohy Šotek. Roku 1879 jako šestadvacetiletý navštívil poprvé Slovensko a později se stal propagátorem a vyznavačem česko- slovenské vzájemnosti.

     V r. 1882 se oženil s Růženou Purkyňovou, dcerou malíře Karla Purkyně a vnučkou slavného lékaře Jana Evangelisty Purkyně. O pěl let později se vzdal redakce Palečka a odstěhoval se do Libochovic nad Ohří, kde přijal místo okresního tajemníka. Brzy nato tu ve svých 34 letech zemřel. 

     Rudolf Pokorný napsal během svého krátkého života více než deset knih veršů a prózy. Upozornil na sebe sbírkou Pod českým  nebem. Další jeho verše vyjadřovaly vlastenecké nadšení i rozhořčení a především obsahovaly slovenské motivy. K nejznámějším  patří sbírka Z jarních luhův (1874), Vlasti a svobodě (1883),  Z hor (1881) a Mrtvá země (1885).Jeho básně zhudebňoval  také Quido Havlasa. Známou písní je skladba  Hory, která byla po dlouhá léta znělkou pěveckého sboru Vlastislav.

     Jeho dílo  bylo doceněno odhalením pamětní desky na rodném domě a zároveň i  vydáním   vzpomínkového almanachu v roce 1903.

 

Václav Dobruský

   *    10. 8. 1858  -  Heřmanův Městec

   +    24.12.1916  -  Praha

 

     Po studiích na německobrodském gymnáziu a na Filozofické fakultě UK v Praze působil od roku 1878 v Bulharsku. Nejprve jako profesor gymnázia v Plovdivu, později jako vysokoškolský profesor archeologie v Sofii, kde vedl četné archeologické výzkumy. Za to byl bulharským králem vyznamenán velkým křížem řádu  „ Za graždanska zásluha“.

     Po návratu do Čech se v  r.1906 stal docentem archeologie, řecké a římské numismatiky a epigrafiky na Filozofické fakultě UK v Praze. Dále byl dopisujícím členem c.k. rakouského Archeologického ústavu ve Vídni, německého Archeologického ústavu v Berlíně, archeologických ústavů v Římě, Aténách, Bruselu a mimořádným členem Královské české společnosti nauk v Praze.

 

 Jiří Guth  -  Jarkovský

   *  24. 1. 1861  -   Heřmanův Městec

   +    8. 1. 1943  -   Náchod

 

     Otec Jiřího Karel Guth byl úředníkem v kanceláři knížete Ferdinanda Kinského.Rodina žila v našem městě v „Medově“ do roku 1868, kdy se po penzionování otce  přestěhovali do Kostelce nad Orlicí k matčiným rodičům. Tam Jiří Guth vychodil obecnou školu. Piaristické gymnázium studoval v Rychnově nad Kněžnou, univerzitu v Praze a Ženevě.

     V roce 1882 byl promován doktorem filozofie. Stal se vychovatelem v rodině knížete Schaumburg – Lippe v Náchodě a Ratibořicích, s níž mnoho cestoval po Evropě, Africe, Asii a Severní Americe.Od roku 1887 působil jako profesor Gymnázia v Klatovech a v Praze. 7.srpna 1897 se v Roudnici oženil s Annou Černou.

     Dr. Jiří Guth – Jarkovský znal řadu cizích jazyků. Proto je významná i jeho překladatelská činnost, zejména z francouzštiny a němčiny( více než 70 knih).Byl členem redakce Ottova naučného slovníku. Pod pseudonymem Stanislav Jarkovský napsal a vydal mnoho knih pro mládež a ze svých cest i knihy cestopisné.

     Před první světovou válkou se stal známým svými knihami o společenské výchově. Byly to zejména Společenský katechismus, Společenský kalendář, Kapitoly skoro naléhavé, Obchodník gentleman a Pravidla slušnosti pro mládež. Po roce 1918 se stal ceremoniářem na Pražském hradě při kanceláři T.G.Masaryka, také navrhl statut československého Řádu bílého lva. Své působení na Pražském hradě popsal v třídílné knize Na dvoře republikánském.

     Dr. Guth měl široké pole působnosti i ve sportu, zejména v organizování olympijských her, u jejichž počátků v roce 1894 v Paříži stál. 32 let byl členem Mezinárodního olympijského výboru a 40 let předsedou Českého (později Československého) olympijského výboru. O této činnosti píše v knize Paměti olympijské. Měl také rád turistiku, dlouhá léta stál v čele Klubu českých turistů, redigoval i jejich časopis.

     Na Heřmanův Městec nezapomínal, jezdil sem na prázdniny a později jako důchodce. Zemřel v Náchodě, pohřben je v Praze.

 

Karel Jan Zákoucký

  *    21. 2. 1862  -  Heřmanův Městec

  +      3. 9. 1925  -  Chrudim

 

     Vystudoval pardubické gymnázium a Učitelský ústav v Hradci Králové. Již v  době studií publikoval v Pardubicích v časopisu Perštýn své fejetony. Působil od roku 1885 jako učitel ve Svratouchu, Trojovicích, Kočí, Morašicích a Seči. O deset let později získal místo  definitivního učitele na Měšťanské chlapecké škole v Heřmanově Městci  a v r.1918  se stal jejím ředitelem. Od roku 1914 byl také správcem živnostenské pokračovací školy. V Městci se zapojil i do veřejného života.Působil v řadě spolků, v městském zastupitelstvu, v roce 1911 významně pomohl při organizaci a propagaci Krajinské živnostensko-průmyslové a hospodářské výstavy. Byl zakladatelem a dlouholetým předsedou místního odboru Čs. turistů.

     Psal básně, povídky, novely a cestopisy. Jeho dílo představuje více jak šedesát knih. O svých cestách po Evropě a Egyptě přednesl řadu přednášek. Přispíval pod různými pseudonymy, později i pod vlastním jménem do řady novin, kalendářů, zábavných a odborných časopisů, publikoval téměř ve všech dobových časopisech určených mládeži. V historicky laděných prózách se objevuje i rodný kraj. Několik jeho prací bylo přeloženo do bulharštiny a slovinštiny.

     Zemřel v chrudimské nemocnici a je pohřben v Heřmanově Městci. 14.6.1928 mu byl odhalen žulový pomníček nad Konopáčem a zároveň otevřena a po něm pojmenována turistická cesta z Heřmanova Městce přes Konopáč na Lichnici, která nám ho připomíná dodnes.

 

Otakar Josef Kautský

   *  19. 4. 1863  -  Heřmanův Městec

   +   7. 10. 1926 -  Pardubice

 

     Po studiích na chrudimském gymnáziu a univerzitě v Praze byl promován 11.1.1890 doktorem práv. Studoval i ekonomii na univerzitě v Lipsku.

      Soudní praxi vykonával v Jihlavě, Kyjově, Hranicích a v Praze.Roku 1896 si otevřel advokátní kancelář v Pardubicích, kterou vedl až do své smrti. Také tu založil odbor Národohospodářské společnosti a Družstvo pro stavbu rodinných domků. Psal do novin a časopisů. Rodnému městu věnoval knížku Z minulosti Heřmanova Městce(1911).

 

František Petr

  *  16.1. 1863 -  Podhorní Újezd u Hořic

  +    1.5. 1942 -  Heřmanův Městec

 

     Narodil se v Podhorním Újezdě u Hořic v rodině sochaře a kameníka. Po studiích nastoupil na své první učitelské místo do Chrasti, pak následovala řada škol na Chrudimsku. 2.1. 1899 přijal místo odborného učitele na Měšťanské škole chlapecké v Heřmanově Městci, kde působil až do r. 1920. To byl jmenován ředitelem nově zřízené Měšťanské školy ve Slatiňanech. Roku 1926 odešel do výslužby a vrátil se zpět do H. Městce.

     Za svých pobytů v Heřmanově Městci působil v pěveckém spolku Vlastislav, byl předsedou spolku ctitelů M. Jana Husa, členem rady starších dnešní Československé církve husitské, předsedou osvětové komise, knihovníkem. 23.6.1926 byl jmenován kronikářem města. Kronika byla vrcholem jeho životní práce. Sepsal dva díly, které doplnil vlastními perokresbami. Pro dnešní dobu je nejvýznamnější část vracející se k samotným počátkům historie města. Za tuto práci byl v roce 1938 jmenován čestným občanem města.

 

Karel Jonáš

   *  16.1.1865  -  Heřmanův Městec

   +    2.5.1922  -  Praha

 

    Narodil se v Heřmanově Městci v Kostelecké ulici v bývalém hostinci „V Lázních“. Jeho otec byl ve městě purkmistrem. Po středoškolských studiích se věnoval žurnalistice. Zpočátku působil na Českobudějovicku, odtud v 80.letech  přešel do Plzně.

      Své práce otiskoval v řadě pražských i venkovských listů, např. v Národních listech, Plzeňských listech, Mladé Plzni, České politice, Budivoji. V roce 1906 se stal hlavním redaktorem časopisu Venkov vydávaném v Praze, který vedl ve vlasteneckém duchu. Byl blízkým spolupracovníkem Ant. Švehly. Napsal tři knihy básní, pět divadelních her a deset románů. Po první světové válce se stal  členem prvního Národního shromáždění. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech.

 

Karel Stanislav Sokol

   *   5.10.1867  -  Heřmanův Městec

   + 20. 3. 1922  -  Praha

 

     K. S. Sokol se narodil v budově dnešní Staré radnice, tehdejší škole, kde vyučoval jeho otec. Po absolvování gymnázia studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, později ve Vídni.

     Již jako student vstoupil do politického života. Vydával Časopis českého studentstva a Nové proudy. Za své názory byl zatčen, obviněn z velezrady, ale soudem osvobozen. Brzy nato byl za svou činnost v procesu s Omladinou 1894 na dva a půl roku odsouzen do vězení, které strávil na Borech v Plzni. I přesto pokračoval v boji za národní svobodu a samostatnost. Roku 1899 založil státoprávní stranu, v letech 1909 – 1913 byl zemským a říšským poslancem, r. 1918 se stal členem revolučního Národního shromáždění, r. 1920 senátorem. Zároveň působil jako vrchní správce Národního divadla.

     Jeho spisovatelská a publicistická činnost spočívala v pracích filozofických a historických,  používal pseudonymy Karel Kovář a Jiří Staněk. Své knihy vydával i v edici Vzdělávací bibliotéka, kterou sám založil. Také se stal zakladatelem spolku pro postavení Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze. Rodné město navštívil naposledy roku 1918, kdy tu přednášel o samostatnosti naší země. Zemřel v padesáti pěti letech v Praze. Jeho pohřeb se konal z Pantheonu Národního muzea na Olšanské hřbitovy.

     V srpnu 1926 byla na rodném domě K.S.Sokola odhalena pamětní deska od Ladislava Šalouna a Josefa Bílka. Při jejím odhalení promluvil spisovatel Viktor Dyk. Roku 1929 vydala z dopisů  knihu Vězeňská korespondence 1893 – 1895 jeho sestra  spisovatelka Vilma Sokolová.

 

Alois Klaus

    *  28.11. 1872 -  Heřmanův Městec

    +  14.  2. 1931 -  Nitra

 

     Po studiích na chrudimském gymnáziu pokračoval na Učitelském ústavu v Kutné Hoře.Celý život působil jako pedagog. Začínal učit na obecných školách ve Stolanech, Seči a Blatně, později na Měšťanské škole v Heřmanově Městci a Chrudimi. Roku 1919 ukončil své působení na Obchodní akademii v Chrudimi a stal se ředitelem Obchodní akademie v Dolním Kubíně a v roce 1921 ředitelem Obchodní akademie v Nitře, kde pak zemřel.

     Vydal sbírku pověstí (Pověsti z východních Čech), drobné historické studie ( Z dějin cechovnictví na Chrudimsku, O chrudimských právovárečných občanech), průvodce  (Lichnice, Heřmanův Městec a okolí, Průvodce po Železných horách, Nasavrky) a historickou knihu ( Z dějin Heřm. Městce).Vydal i několik cestopisných knih, v nichž líčí zážitky z prázdninových zahraničních cest. Jeho nejvýznamnější literární činností byla práce výkonného redaktora prvních tří sborníků Chrudimsko a Nasavrcko z let 1906 – 1912.

     Po smrti r.1931 byl převezen do rodného kraje a pohřben na hřbitově v Tuněchodech.

 

Max Lederer

   * 17.10.1875 – Heřmanův Městec

   +  2.  9. 1937 – Česká Skalice

 

     Rodný dům Maxe Lederera stával v židovské části našeho města. Po gymnaziálních studiích v Hradci Králové byl zaměstnán v řadě míst jako železniční úředník, výpravčí, přednosta stanice a svou železniční dráhu zakončil jako inspektor Českých drah v Jaroměři.

     Patřil mezi význačné kulturní česko-židovské pracovníky před první světovou válkou. Věnoval se ochotnickému herectví a později i režii. Stal se spoluzakladatelem Jiráskova Hronova, pořádal divadelní přehlídky v České Skalici, z nichž nejvýznamnější byla na počest stého výročí účasti B. Němcové na Jiřinkovém plese. V Jaroměři dokonce založil vlastní divadelní scénu, působil tam také jako knihovník a byl autorem průvodce po městě.

     Kromě toho se věnoval také i spisovatelské činnosti. Roku 1909 vydal brožuru Českožidovská otázka a v roce 1924 vyšla jeho kniha Za zrezivělými dráty pojednávající o životě heřmanoměsteckých Židů. 

 

Josef Heřmanský

     *  13.  2. 1876 -  Heřmanův Městec

     +  18.12. 1952 -  Chrudim

 

     Vyučil se knihařem, pracoval v Humpolci, Chocni a Liberci. V roce 1900 si v Heřmanově Městci zavedl knihařskou živnost a prodej papírenského zboží, později i knihkupectví. Rod Heřmanských měl kořeny ve starém zemanském rodu (Ples Heřmanský ze Sloupna), proto pátral po původu svých předků. Stal se členem Klubu přátel starožitností. Dopisoval si s Augustinem Sedláčkem, Josefem Pekařem a Jiřím Karáskem ze Lvovic. Dovedl plynně číst ve starých matrikách a listinách. Po třiceti letech pátrání sepsal Kroniku rodu Heřmanských. Jeho schopnost číst historické materiály ho předurčila k funkci městského archiváře.Přeložil a přepsal staré archiválie týkající se Heřmanova Městce. To je cenné zejména dnes, kdy všechny staré písemnosti jsou uloženy v Okresním archivu v Chrudimi.  

 

Josef Moravec

   *  26.10. 1879  -  Chrudim

   +  19. 5.  1938  -  Pardubice

 

Narodil se v Chrudimi, kde se vyučil  sazečem. Pracoval v tiskárnách ve Znojmě, Moravských Budějovicích a i v Praze, kde se ve Vilímkově nakladatelství například účastnil sazečských prací rukopisu T.G.Masaryka. Po návratu v roce 1901 do Chrudimi byl osm let zaměstnán v tiskárně M.F.Holakovského. Aby získal další zkušenosti v oboru, odstěhoval se do Olomouce a pak do Nového Bydžova. Po osmnácti letech se usadil v Chocni a nakonec 28.2.1928 založil knihtiskárnu v Heřmanově Městci. Ta měla nejprve sídlo v Židovské ulici v č. 50/II, v roce 1931 byla přestěhována do nové budovy č.83 v ulici Pokorného.

3.11.1929 svolal J. Moravec schůzku do hostince U Zlaté hvězdy, které se zúčastnili zástupci okolních obcí, úřadů, škol a spolků, na níž se dohodli na vydávání nezávislého časopisu pro Heřmanův Městec a okolí. Měl vycházet jako čtrnáctideník. První výtisky vyšly z tiskárny Josefa Moravce již 30.11. 1929 s názvem Zájmy Heřmanoměstecka. Do dnešní doby se zachovalo jen několik souborů a stále jsou zdrojem poznatků pro historiky a zájemce.

Knihy, časopisy, plakáty a pozvánky vycházející z Moravcovy tiskárny byly expedovány i do ciziny. Pro rozvoj turistiky vydala tiskárna také dva průvodce po okolí Heřm. Městce, Železné hory – letovisko Heřmanův Městec, koupaliště v Konopáči (1939), Heřmanův Městec, brána do Železných hor (1948).

Účast redaktora Františka Přeučila, představitele spolku Českých novinářů, na posledním rozloučení s Josefem Moravcem zdůraznila význam jeho práce.

 

František Teplý

   *   6. 10. 1885 - Mikulovice

   + 23. 2.   1951 – Chrudim

 

     Po ukončených studiích na pražském učitelském ústavu působil na školách v Heřmanově Městci, krátce v Rosicích a opět v Heřmanově Městci. 1.9.1922 nastoupil na místo tajemníka okresního školního výboru v Chrudimi, které zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 1940.

    Vynikal jako znamenitý hudebník a zvláště jako dirigent. Během svého druhého pobytu v Heřm. Městci vytvořil z občanů velmi dobrý orchestr, s kterým účinkoval při různých slavnostních příležitostech. Také byl sbormistrem pěveckého sboru Vlastislav. K největším úspěchům Fr. Teplého v té době patřilo nastudování  opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Jenom tomuto představení věnoval 130 celovečerních zkoušek.

     Napsal a vydal také publikaci Heřmanův Městec v hudbě a zpěvu, v níž zachytil historii hudebního života v našem městě. Stejné práci se věnoval i v Chrudimi, kde je i pohřben.

 

Karel Jan Sigmund

   *   7.  2. 1897  -  Mělník

   + 23.10. 1959  -  Heřmanův Městec

 

     Malířská studia absolvoval u prof. Schöna v Drážďanech a prof. Otakara Nejedlého v Praze. Inspiraci a zkušenosti získával na svých cestách po Francii, Itálii, Jugoslávii a Německu. Svá díla vystavoval v Praze, Luhačovicích a Poděbradech. Velmi si oblíbil Slánsko a Řevničovsko, kde zachycoval nejen život lidí, ale i krásu krajiny. Jako akademický malíř uspořádal r. 1923 malou výstavu v H. Městci v sálu hotelu Pivnička.Při této příležitosti se seznámil se svou budoucí ženou a zůstal v H. Městci až do své smrti.

     Náměty pro tvorbu čerpal z okolí města, zámeckého parku a Železných hor. Jeden z jeho nejzdařilejších a největších obrazů Panorama města od Klešic můžeme vidět v prostorách České spořitelny v H. Městci.A mnoho dalších děl zdobí nejen soukromé sbírky,ale i galerie v Čechách a na Moravě.K.J.Sigmund účinně působil i v propagaci našeho města. Na jeho výtvarné dílo navazují další dvě generace rodiny Sigmundovy.

 

Ladislav Koldinský

   *    2. 6.  1900  - Vápenný Podol

   +  30. 6.  1986  - Kentville

 

     Vystudoval Obchodní akademii v Chrudimi. Jeho koníčkem však byla chemie. Vydal se získávat zkušenosti do ciziny, které pak uplatňoval v továrně svého otce v Heřmanově Městci. Byl vynálezcem konzervačního prostředku na zavařování ovoce nazvaného Koldi – Petosa. V roce 1946 se oženil a ve svém domě v Pardubicích si zařídil soukromou laboratoř, kde provedl řadu chemických objevů. Roku 1949 emigroval do Kanady a v Torontě založil  firmu Koldinsky Industrie Ltd. zabývající se  dovozem a vývozem ovoce. Naše město proslavil svým vynálezem  konzervačního prostředku, který byl a je známý po celém světě.

 

Marie Wolfová

   *  22. 9. 1901 -  Heřmanův Městec

   + 19.10. 1981 -  Heřmanův Městec

 

     Po ukončení školní docházky se stala žákyní tzv. vyšívačské školy knížat Kinských. Později absolvovala Státní průmyslovou školu v Ústí nad Orlicí. Ve 20. letech si v H.Městci založila uměleckou dílnu pro výrobu textilních bytových doplňků. Stala se zakládající členkou ústředí Lidové umělecké výroby v Praze a členkou Svazu českého díla. Spolupracovala s architekty Janákem, Kotěrou, Jurkovičem, Gočárem a jinými. Gobelíny se naučila tkát v dílně paní Vondráčkové - Pošepné a stala se její spolupracovnicí. Prostřednictvím Svazu českého díla Praha se účastnila mnoha výstav tuzemských i zahraničních, na nichž se se svými výrobky umístila na předních místech. V Paříži r. 1937 obdržela zlatou a bronzovou medaili, v Nice zlatou plaketu a na veletrhu v Itálii diplom. Jako materiál mimo textil používala zejména lýko, orobinec a dřevo. Své práce prodávala ve významných pražských salonech, jako např. Topičův salon, Melantrich, Krásná jizba, Ústředí uměleckých řemesel. Po druhé svět. válce se paní Wolfové nepodařilo otevřít uměleckou dílnu.O to víc se věnovala ochraně zámeckého parku a Paláce.

     Její tvorba byla předvedena v Heřmanově Městci při výstavách na Staré radnici (1981 a 2001).

 

  Josef Plavec

   *    8. 3. 1905  -  Heřmanův Městec

   +  29. 6. 1979  -  Chrudim

 

     Univerzitní profesor, doktor filozofie Josef Plavec, doktor věd se narodil v Čáslavské ulici č.268 jako prvorozený syn ve starousedlické měšťanské rodině. Vztah k hudbě tu získával již od dětství.Už jeho dědeček Josef Plavec (1844-1923) se v době vysokoškolských studií stal členem pražského pěveckého sboru Hlahol pod vedením Bedřicha Smetany. V roce 1862 pak založil v Heřmanově Městci pěvecký sbor Vlastislav.      Otec Josef Plavec (1875-1946), vynikající sólový i sborový zpěvák, sbormistr a organizátor hudebního života, byl zakladatelem Východočeské pěvecké župy Fibichovy. Jako nadšený sokol složil text k pochodovým písním chrudimského kapelníka Jindřicha Sigela, z nichž se staly heřmanoměstecké sokolské pochody. Byl posledním purkmistrem města a po r.1918 jeho prvním starostou. Sepsal dějiny pěveckého sboru Vlastislav, divadelního souboru Heřman a  Sokola pro sborník Chrudimsko – Nasavrcko.

     Mladý Josef Plavec získal hudební základy od varhaníka kostela sv. Bartoloměje pana Voborníka, kterého po jeho odchodu z Heřm. Městce vystřídal. Hra na varhany ho okouzlila na celý život. Jako student chrudimského gymnázia  založil školní  smyčcový orchestr. Tehdy také organizoval oslavy 100. výročí narození Bedřicha Smetany nejen na gymnáziu, ale  současně i v našem městě. S pěveckým sborem Vlastislav nacvičil Prodanou nevěstu.

     V roce 1924 odešel studovat češtinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. Zároveň od roku 1926 začal navštěvovat mistrovskou kompoziční školu na Státní konzervatoři hudby u J.B.Foerstera, se kterým se znal od mistrovy návštěvy Heřmanova Městce roku 1922, kdy doprovázel jeho sbory na klavír. 20.6.1929 ukončil studia, byl promován doktorem filozofie a  tentýž den uzavřel mistrovskou kompoziční školu koncertem svých pěti písní na slova Fráni Šrámka a Petra Křičky. K tomuto úspěchu obdržel i blahopřání od prezidenta republiky T.G.Masaryka. V roce 1930 pokračoval ještě ve studiu letního semestru  na pařížské Sorbonně.

     Po celou dobu pražských studií věnoval volné chvíle Heřmanovu Městci, vzdělával a vychovával zpěváky, divadelníky, pořádal koncerty, přednášky, řídil pěvecký sbor Vlastislav i chrámový sbor.

     Jako středoškolský profesor vyučoval český jazyk, francouzštinu, hudební a estetickou výchovu a historii na gymnáziích v Praze i na Slovensku.

     Podílel se na českém sborovém umění i jako sbormistr. Amatérské sbory vedl nepřetržitě padesát osm let. Již r.1931 založil v Chrudimi  Pěvecké sdružení  východočeských učitelek, které vedl dvacet čtyři let, a s ním koncertoval  po celých Čechách. Roku 1940 převzal  Sbor českých učitelů. Oba sloučil v roce 1955 ve Smíšený sbor českého učitelstva, ten vedl nejdříve jako sbormistr a později jako umělecký vedoucí až do konce života.

     Známá byla také jeho spolupráce s Československým rozhlasem, kdy po dobu dvanácti let připravoval hudební vysílání pro školy. Po válce vyučoval Dr. Plavec zejména teoretické předměty na pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění.V roce 1948 byl vybrán na nově vytvořenou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž založil katedru hudební výchovy a tu vedl  až do roku 1970. Zde dosáhl nejvyšších vědecko-pedagogických hodností. Současně získal v roce 1955 i druhý titul doktora na Filozofické fakultě UK v oboru historických věd.

    Dr. Josef Plavec doplňoval pedagogickou výchovu i publikační činností. Napsal více jak 1700 prací, jež byly vydány nejen u nás, ale i v Německu, Anglii, Francii, Rakousku, dokonce i v Číně a Indii. Nejvýznamnější je jeho monografie František Škroup (1941),která byla poctěna cenou České akademie. Jejím prostřednictvím se doktor Plavec seznámil s potomky Frant. Škroupa , finančně je podporoval a staral se i o jeho hrob v Holandsku. Kromě zmíněné monografie napsal další knihy a studie. Patří k nim například Smetanova tvorba sborová (1954), monografie o Otakaru Jeremiášovi, J.B.Foersterovi, Otakaru Ostrčilovi, Václavu Kálíkovi, Jaroslavu Křičkovi, Václavu Tomšovi a dalších. Připravil mnoho učebnic hudební výchovy, dějin hudby a vysokoškolských skript.

     Jako skladatel se zabýval doktor Plavec ponejvíce hudbou vokální. Složil řadu písní na texty českých básníků, např. J. Wolkera, Vít. Nezvala a J. Hory. Věnoval se sborové úpravě lidových písní našich a slovanských národů. Také zkomponoval několik kantát. Kantátu My, národ český a slovenský, na památku vypálených Ležáků kantátu Nesmrtelná ves, pěveckému sboru Vlastislav k jeho 100. výročí věnoval  skladbu Rodnému kraji .

     Přes všechnu práci nezapomínal na Heřmanův Městec. Přednášel ke 100. výročí založení pěvec. sboru Vlastislav, o dějinách města, k Roku české hudby, zajížděl koncertovat se Smíšeným sborem českého učitelstva. Nakonec se do H. Městce vrátil na zasloužený odpočinek. Téměř šest let tu žil a účastnil se společenského života města, přesto pokračoval ve své pedagogické a přednáškové činnosti po celé republice. Z jeho posledních vystoupení v Heřm. Městci byly přednášky při oslavách 650 let existence města a zahájení výstavy přítele akademického malíře Jaroslava Heřmanského. Naposledy přednášel o Leoši Janáčkovi při koncertu sboru Vlastislav v roce 1979.

     Zemřel náhle v chrudimské nemocnici.V opuštěné pracovně na  psacím stole zůstala jeho první nedopsaná skladba – píseň  Prodavačka růží. 4. července 1979 se v místní sokolovně konalo poslední rozloučení, kterého se účastnili zástupci Univerzity Karlovy, pražské konzervatoře, Smíšeného sboru českého učitelstva, Foersterovy a Mozartovy společnosti, České unie pěveckých sborů a dalších společností. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Heřm.Městci. V roce 1986 mu byla odhalena pamětní deska na domě č. 198 v Čáslavské ulici.

    

Jaroslav Heřmanský

 

   *  15. 4. 1907  -  Heřmanův Městec

   +  11. 4. 1967  -  Heřmanův Městec

 

     Akademický malíř a grafik Jaroslav Heřmanský se narodil v Heřmanově Městci, kde prožil i své mládí. Celý svůj život a práci věnoval rodnému městu. Lásku k městu a jeho historii získal od svého otce, který byl knihařem a archivářem.

     Studia zahájil na Akademii výtvarných umění v Praze roku 1938 u profesora Vratislava Nechleby. Dokončil je až po válce u profesora Jakuba Obrovského. Pokračoval ještě čestným rokem grafiky u vynikajícího českého grafika a pedagoga Vladimíra Silovského. Na studia získával peníze z prodeje svých obrazů, také byl podporován svou manželkou Annou, rozenou Janatovou.

     Ve své tvorbě zapojil všechny malířské techniky – olej, temperu, perokresbu i grafiku. Podle historických pramenů dokázal vystihnout, jak vypadal Heřmanův Městec v 17. a 18. století. Jeho půvabné obrázky zachycují místa dnes už zmizelá ( ulice, uličky, zákoutí města a parku) a události, které připomínají dřívější život obyvatel ve městě (pouť na náměstí, průvod maškar o masopustu, zkoušky pěveckého sboru i návrat z koncentračního tábora). Ve svých dílech se  také zaměřil  na krajinu Heřm. Městce a Železných hor, kterou zachytil ve všech ročních obdobích. Věnoval se i figurálním námětům. Maloval a kreslil typy lidí, jež měl rád, postavičky ze života ( řezbář, včelař, košíkář, švec, kominík), ale i osobnosti (básník Rudolf Pokorný, J.B.Foerster ).Těžištěm jeho práce byla ale grafika. I v té zobrazoval prostředí a  život svého rodiště.  

      Osobité dílo Jaroslava Heřmanského bylo několikrát vystavováno v Čáslavi, Pardubicích, Litomyšli a dalších okolních městech. V roce 1996 byly jeho grafiky součástí světového setkání sběratelů Ex libris v Heřmanově Městci, pořádaného stejnojmenným kabinetem pod patronací prezidenta Václava Havla. Výstavy děl akad. malíře konané v jeho rodišti vyvolají vždy vzpomínky u starších generací na doby minulé.

     Dlouhá léta byl aktivním členem pěvec. sboru Vlastislav a chrámového sboru při kostele sv. Bartoloměje. Roku 1967 náhle zemřel, je pohřben na hřbitově v Heřmanově Městci.

  

Jaroslav Marek – Longmark

   *  23. 5. 1910  -  Heřmanův Městec

   +  25. 8. 1987  -  Hradec Králové

 

     Dvěstědeseticentimetrovou výškou své postavy vynikal nad obyvateli Heřmanova Městce Jaroslav Marek. (Umělecké jméno Longmark získal při vystoupení v Kapském Městě).Byl vyučen sklenářem, pracoval v Pardubicích a Praze. Přijal službu v recepci karlovarského varieté „Střelnice“. Tam se seznámil s americkým kouzelníkem Chefalo, italského původu, který ho angažoval v roce 1928 do svého programu s liliputány. Deset let s ním cestoval po světě a získával  kouzelnické zkušenosti.

     Postupem času si vytvořil vlastní celovečerní kouzelnické představení.Využíval také schopností městeckých občanů. Při tvorbě kulis spolupracoval s malíři K.J.Sigmundem, Jaroslavem Heřmanským a Willy Horným. Plakáty mu navrhoval Jan Hlína a tištěny byly v tiskárně pana Josefa Moravce.Kostýmy šil krejčí pan Josef Motyčka, čepice pan Ant. Salfický. Dřevěné rekvizity vyráběli truhláři pan Kramařík a Oldřich Honzíček, plechové pan František Kučera. I slečna Marie Wolfová vyráběla koberečky a různé pomůcky.

     V roce 1938 se oženil s Vítězoslavou Srpovou, dcerou majitele hotelu v Sobotce. Byla absolventkou pařížské hudební školy, provázela vystoupení hrou na klavír a občas i zpívala. Měli spolu tři syny. Jeho rodina  tvořila základ souboru kouzelnického divadla Longmark, s nímž  projezdili celou republiku a okolní státy. Nakonec se usadili v Ostravě, odkud zajížděli vystupovat hlavně do Polska.

     V roce 1980 odešel do důchodu a vrátil se do Heřmanova Městce, kde se zúčastňoval  společenského a veřejného života. Stále vymýšlel nové triky, ty učil své syny, kteří v jeho práci pokračovali. Současně se podílel na výchově nových iluzionistů v jejich východočeské sekci. Za svou dlouholetou práci byl oceněn titulem „Zasloužilý pracovník kultury“. Jeho život je zachycen v knize Josefa Rodra Longmark – kouzelník (1996).

     Zemřel náhle při návštěvě u svého syna Jaroslava v Račicích nad Trotinou. Pohřben je v rodinné hrobce v Heřmanově Městci.

 

Lubomír Mecl

   *  25. 12. 1922  - Heřmanův Městec

   +  14. 12. 1999  - Pardubice

 

     Lubomír Mecl pocházel z učitelské rodiny. Po studiích na chrudimském gymnáziu  byl v letech 1943-45 totálně nasazen na práce do Drážďan. Po válce následovala studia kreslení na ČVUT v Praze u prof. Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana, jež dokončil v roce 1951. Nastoupil jako profesor výtvarné výchovy na Pedagogické gymnázium v Pardubicích. Od r. 1956 se stal členem pardubické pobočky Svazu československých výtvarných umělců, od r. 1957 pracoval jako průmyslový výtvarník a v této době se začal soustavně věnovat vlastní malířské tvorbě. Roku 1959 se přestěhoval z Heřmanova Městce do Pardubic, kde zůstal až do své smrti.

     Počátky jeho tvorby jsou spojeny s figurální a portrétní malbou. Postupně přešel ke krajinomalbě, inspirovala ho příroda Bulharska a Vysokých Tater, ale brzy se hlavním uměleckým tématem jeho prací stala příroda a krajina Železných hor. Dalším okruhem jeho výtvarných děl bylo ztvárnění pardubických motivů, nejčastěji památek, ale i prostředí dostihového závodiště.Na své rodné město nezapomínal, věnoval mu velkou část své tvorby.Uspořádal desítky výstav nejen v českých městech, ale i v cizině. V Heřm. Městci bylo možné zhlédnout průřez dílem Lubomíra Mecla na výstavě  roku 1978 a také na výstavě v  r. 2002, která byla uspořádaná k mistrovým nedožitým osmdesátinám.

 

Světla Žáková – Štrupová

   *  19. 1. 1924 -  Heřmanův Městec

   +  16. 8. 1978 -  Praha

 

     Pocházela z rodiny heřmanoměsteckého učitele Přemysla Žáka. První malířské zkušenosti získávala u akademického malíře Jaroslava Heřmanského.Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Jakuba Obrovského a Karla Mináře.

      V počátcích tvorby se věnovala dětskému portrétu, později zachycovala podobizny kulturních  osobností, protinacistických odbojářů i tváře prostých lidí. Ke ztvárnění krajinářských scenérií využívala  dojmy a motivy z cest po Anglii, Francii a Bulharsku. Od roku 1949 byla členkou Umělecké besedy a zúčastňovala se všech členských výstav ( Praha, Sušice, Klatovy, Chrudim, Kutná Hora). Krátce před svou smrtí vystavovala  v Sofii a Berlíně. V Heřmanově Městci bylo možné její některá díla zhlédnout v roce 2001 na souborné výstavě Malíři Heřmanoměstecka v bývalé židovské škole.

 

Jan Hlína 

  *   6.  7.  1925 -  Kostelec u Heřmanova Městce

  + 27.12.  1991 -  Chrudim

 

     Přestože se narodil v Kostelci, celý život prožil v Heřmanově Městci. Po ukončení Měšťanské školy v Heřmanově Městci v roce 1939 nastoupil na studia do Zlína, kde po roce  přestoupil na Obchodní akademii Tomáše Bati pro zahraniční obchod. Seznámil se tu s prací v tiskárně i v propagačním oddělení. Za války byl totálně nasazen do pracovního tábora v Kunčičkách. Po bombardování  železáren ve Vítkovicích uprchl a skrýval se až do osvobození. Vrátil se zpět do Zlína a pracoval jako samostatný grafik v reklamě.Při zaměstnání navštěvoval uměleckou školu – obor malby a grafiky. V roce 1946 začal studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v atelieru pro monumentální malbu a knižní ilustraci profesora Karla Svolinského. Po absolutoriu a několika ilustračních pokusech v nakladatelství Mladá fronta a Naše vojsko nastoupil v roce 1951 na vojenskou základní službu. Po jejím ukončení se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a odešel z Prahy do Heřmanova Městce, kde pracoval jako grafik pro různé instituce a podniky.

     Jeho jméno bylo téměř čtyřicet let spjato s výtvarným životem východočeského regionu, zvláště Chrudimska. Vytvořil řadu plakátů a návrhy expozic pro Muzeum loutkářských kultur, pro Okresní muzeum v Chrudimi, plakáty připomínající vypálení obce Ležáky nacisty, katalogy, publikace a propagační materiál pro areál lidových staveb Vysočina. V díle J. Hlíny najdeme velké množství návrhů vstupenek do všech hradů a zámků východních  a  i středních Čech.Tyto půvabné malé grafiky byly a jsou nejen funkční, ale   výtvarně  velmi zajímavé. Součástí jeho tvorby je i několik rozsáhlých mozaik.

     Jan Hlína byl významnou osobností Heřmanova Městce. S jeho prací jsme se seznámili na několika výstavách na Staré radnici. Také připravoval výtvarně prostorové řešení výstavy 650 let Heřmanova Městce, v roce 1982 navrhl plakáty a brožuru 100 let železnice v Heřm. Městci. Podle jeho návrhů jsou zhotovena barevná okna v heřmanoměstecké  svatební síni. Vedle své výtvarné práce se zapojil i do osvětové a ochranářské činnosti v oblasti přírody a památek. Spolupracoval na výtvarných koncepcích vlastivědných stezek.

     Jan Hlína zemřel v Chrudimi 27.prosince 1991 ve věku 66 let, uložen je na hřbitově v Kostelci u Heřmanova Městce.

 

Jaromír Kabeláč

 

   *  1. 2.  1928  -  Heřmanův Městec

   +  1. 3.  1999  - Chrudim

 

     Po ukončení základní školní docházky vystudoval Gymnázium Josefa Ressela v Chrudimi. Další studia přerušilo v roce 1952 jeho odsouzení za údajné „rozvracení republiky“ s trestem vězení na  patnáct let.  Po osmi letech byl propuštěn. V roce 1961 se oženil, jeho manželství zůstalo bezdětné. V šedesátých letech dokončil studium  VŠCHT v Pardubicích. Pracoval jako technolog podniku Fotografia Pardubice.

      Byl členem pěveckého sboru Vlastislav, za dlouholetou pěveckou činnost obdržel čestné uznání a odznak České unie pěveckých sborů. Svůj volný čas věnoval regionální historii. Spolupracoval s Českou genealogickou společností v Praze a Spolkem ochránců židovské kultury v Heřmanově Městci. Psal do časopisu Leknín a své historické příspěvky otiskl i v publikacích Heřmanův Městec 1994, Heřmanův Městec 1996  a v almanachu vydaném ke 100. výročí školní budovy. Také připravil publikace Židé a židovské památky (1992), Židovské památky v Heřmanově Městci (1997) a Se znamením lekna (1998).Sbíral fotografie, tiskoviny a předměty z historie našeho města. Snil o zřízení městského a židovského muzea v opravené židovské škole, jemuž chtěl své sbírky věnovat. Po jeho náhlé smrti však dědicové sbírky městu ani Okresnímu archivu v Chrudimi nepředali. Je uložen na hřbitově v Heřmanově Městci.

 

Willy Horný

 

   *  28.7.1933  - Orel  u Chrudimi

   +  16.1.1982  - Hradec Králové

 

     Narodil se v Orli u Chrudimi, kde tehdy matka pobývala na návštěvě. Trvale však žil a pracoval v Heřmanově Městci. Studoval v letech 1948 – 1952 u profesora Petra Dillingera a Karla Tondla na Státní grafické škole v Praze. Roku 1952 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců, kde pracoval v několika komisích. Na počátku své tvorby se věnoval kresbě a později i malbě portrétů, které zveřejnil v roce 1962 na výstavě  v pardubickém divadle. Další část tvorby věnoval zátiším. Těžiště díla však představují krajinomalby, v nichž zachytil důvěrně známé okolí Heřmanova Městce, Konopáče a Raškovic. Oblíbeným námětem byl i Vápenný Podol a Prachovice. Jejich domky a uličky, zejména však skály a zatopené lomy.

     Svou první samostatnou výstavu uspořádal již v roce 1958, následovaly další v roce 1959, 1962, 1965 v  Pardubicích, Vysokém Mýtě, Chrudimi a Čáslavi. Účastnil se i pražských svazových výstav a členských výstav Krajské organizace Svazu československých výtvarných umělců v Hradci Králové. V Heřmanově Městci jsme mohli zhlédnout jeho obrazy na výstavě v roce 1980 a 1993, kresby v roce 1999. Zemřel náhle na klinice v Hradci Králové, pohřben je v rodinném hrobě v Heřmanově Městci.