Ostroh, který od hřebene Železných hor oddělují dvě rokle - Lovětínská a Peklo - se hodil ke zbudování původního Hradiště i pozdějšího hradu. Místu se říkalo Světlík, Světlice či Lichtenberk, a tak se jmenoval i hrad postavený ve druhé polovině 13. století Smilem z Lichtenberka, členem významného Českého šlechtického rodu.

Strmý sráz do rokle Lovětínského potoka a jen o něco méně příkrý svah do údolí Peklo byly hradu přirozenou ochranou. Důkladně opevněna příkopy a valy musela být přístupná východní strana, jen nepatrně převyšující rovinu před hradem. Odtud byl také vstup do hradu zbudovaného na převzaté trojúhelníkové dispozici.

Chránila jej mohutná okrouhlá věž, která měla v průměru 12 metrů a spolu s parkánem plnila i funkci obytnou. Bydlelo se však hlavně v paláci, přistavěném k 7 metrů široké zdi a chráněném navíc příkopem mezi ním a nádvořím. Z raně gotické podoby, kterou dokládají fragmenty architektury nalezené v sutinách hradu, se zachovaly části hradebních zdí a obvodového zdiva paláce a věže.

Ve třicátých letech 14. století se stala Lichnice královským hradem. Vlastnictví panovníka se střídalo se zástavními pány. Na počátku 15. století byly z hradu podnikány loupežné výpravy. Hrad nakonec doplatil na kolísání svých pánů mezi sympatiemi k husitské revoluci a podporou Zikmundovi. Jedni oblehatelé - východočeští sirotci - vybudovali před hradem dokonce pevnostní systém, s jehož pomocí chtěli hrad dobýt.

Významně se do vývoje hradu, zlepšení jeho pevnostního systému i pozvolné přeměny na pohodlné sídlo zapsali Trčkové. Za jejich vlády vzniklo městečko Podhradí, jehož opevnění bylo organicky zapojeno do opevnění hradního. Když se na přelomu 16. a 17. století jeho majitelé vystěhovali do pohodlnějšího třemošnického zámku, a Lichnice dokonce roku 1610 vyhořela, nebyla již obnovena.

Osudným pro hrad se stal rozkaz Ferdinanda III. z r. 1648, který nařizoval pobořit hrady, aby se nestaly ohnisky odporu proti státní moci. Pán na Lichnici Ferdinand Robmháp rozkaz respektoval, a dal rozbořit hradby.

V 18. a 19. století se hrad stal zdrojem levného stavebního materiálu. Až ve 20. století se přistoupilo k záchraně historické památky; postupně se odkrývaly základy budov, konzervovalo se rozrušené zdivo, fragment vstupní brány se zbytky předsunutého opevnění a hradní věže. Upravily se dochované části příkopů a valů i přepážky hospodářských budov.

V letní sezóně probíhá prohlídka s výkladem. Pořádají se zde různé kulturní akce. Každému turistovy se odsud promítne jedinečný výhled na hřeben Železných hor. Pod hradem se nalézá památný „Žižkuv dub“. V Podhrádí nedaleko se nachází řezbářská galerie Josefa Cypriána.

Tel:                        469 663 755

E-mail:                   Lichnice@tiscali.cz

Otevírací doba:     duben 10:00–17:00 hod. (v sobotu a neděli)

                              květen až srpen 10:00–17:00 hod. (denně kromě pondělí)

                              Jindy pouze po předchozí dohodě.

Vstupné:                15 Kč plné a 10 Kč snížené

Vyhlídka je umístěna na skalním výběžek tvořeným rulou. Z ní je možno vidět do kraje podél řeky Doubravy, kde leží křídová tabule, ale i dále k západu, kde se rozkládá Hornosázavská pahorkatina. Nejblíže tímto směrem je obec Závratec. Dále najdeme Žleby, Čáslav a severněji Kutnou Horu.

Když se podíváme pod sebe a na protější svah, vidíme Lovětínskou rokli, která je vyhloubena v rulových horninách stejnojmenným potokem. Ruly jsou tvrdé metamorfované (proměněné) horniny prvohorního stáří. Z nich je tvořena skála této vyhlídky, skála na protější straně i suťová pole vlevo od ní. Ruly jsou také jedou ze základních hornin Železných hor.

Tento nádherný a velmi starý dub se nalézá v obci Podhradí, která leží nad městem Třemošnice. Dub je trochu schovaný za starou, dnes již nefungující, hospodou. Proto je potřeba zastavit nad 4. domem v obci od spodu a zde vede polní cesta dolů k lesu a k malé tůňce. Odtud už je Žižkův dub snadno viditelný.

Tento dub vyniká svou velikostí. Dnes je uvnitř stromu vykotlaná dutina a v pohodě se dovnitř vejde 7 lidí. Dub má obvod kmenu téměř 9 metrů. Strom je už 700 let starý a tak pamatuje i doby kdy v Čechách "vládli" husité. Své jméno dostal od příhody, která se k němu váže a to ta, že se pod ním při své cestě kolem, schovával ve stínu i český slavný vojevůdce Jan Žižka z Dubé.