Národní přírodní rezervaci Lichnice – Kaňkovy hory nalezneme v malebné části hlavního hřbetu Železných hor, který je zde přerušen dvěma roklemi. Již v dávných dobách se zde začalo vyskytovat mnoho rostlinných a živočišných druhů. Výjimečná pestrost a zachovalost původní živé a neživé přírody vedla již v roce 1955 k ochraně tohoto území.

To se stalo součástí chráněné krajinné oblasti Železné hory, vyhlášené v roce 1991. Snaha o zachování jedinečného místa vyvrcholila v roce 1992 vyhlášením národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory.Její rozloha je 374 ha a je druhou největší v Pardubickém kraji po turistických trasách i silnicích nejdostupnější. Bučiny na západním hřebeni Železných hor v okolí zříceniny hradu Lichnice.

Část západního hřebene Železných hor v okolí hradu Lichnice, přerušená hlubokými roklemi Lovětínského a Zlatého potoka. V porostech převládají přírodě blízká lesní společenstva převážně květnatých a bukových bučin, ostatní typy lesů se vyskytují jen maloplošně. Pestrost druhového společenstva organismů je způsobena přechodem mezi teplou oblastí Polabí a chladnou oblastí Železných hor. Časté jsou mlhavé proudy stoupající Lovětínskou roklí. Krajinářsky se jedná o jednu z nejcennějších lokalit Železných hor vyhledávanou malíři. Maloval zde např. Antonín Chittusi a Jindřich Průcha.

Území národní přírodní rezervace je přístupné pouze po značených cestách a pěšinách. Pro cyklisty je souběžně s pěšími trasami přístupno údolí Zlatého potoka a okraj bukových lesů mezi Třemošnicí a Běstvinou. Značené cesty a stezky Vás provedou nejkrásnějšími částmi rezervace nebo Vám je ukáží z vyhlídkových míst.

Zachovalost a pestrost lesních i nelesních biotopů se odráží i v pestré flóře a fauně. Najdeme zde přes 400 druhů rostlin, 132 druhů obratlovců, přes 500 druhů motýlů a množství dalších druhů bezobratlých, např. téměř 60 druhů pavouků. Část území je uznanou genovou základnou lesních dřevin – buku lesního a jasanu ztepilého.