Naučná stezka je určená pěším zájemcům o geomorfologické jevy, rostlinstvo a živočišstvo. Délka středně náročné trasy, která vede romantickými místy i nalezišti chráněných rostlin a živočichů je 4,5 km a má jedenáct zastavení. Zdejší dramatické skalní útvary jsou oblíbeným cílem horolezců a dravá říčka zajatá v úzkém korytu vytváří nezapomenutelnou podívanou. Začíná u Horního mlýna u Chotěboře a končí v obci Bílek. Trasa vedoucí souběžně s červenou turistickou trasou je značena panely s vysvětlujícími texty.

1. Voda a její význam v krajině - pod vodní hladinou žije pstruh obecný, hrouzek obecný a mřenka mramorovaná, podél toku nachází potravu nápadně žlutě zbarvený konipas horský, mezi známé obratlovce patří rak říční. Pod místem, kde stojíme, je starý mlýnský náhon, který přiváděl vodu k Hornímu mlýnu, dnes zásobuje turbíny malé vodní elektrárny.

2. Ostrov - v době jarního tání a po velkých deštích přináší řeka velké množství materiálu z výše položených míst. Postupným usazováním z něj v údolní nivě vznikají náplavy a ostrovy.

3. Kamenný potok - jeden z levostranných přítoků Doubravy. Kromě pošvatek a jepic tu uvidíme na kamenech přichycená „živá dřívka“. Ve skutečnosti jsou to larvy chrostíků se svými typickými schránkami.

4. Lesní společenstva – řeka zde mění prudce svůj směr, což souvisí s geologickým vývojem území. Smrkové lesy jsou vystřídány jedlovými bučinami u kamenných moří, na svazích rostou bukové lesy s javorem klen a lípou malolistou.

5. Údolní niva - nivní náplavy vznikly v místech, kde dochází ke zpomalení toku usazením splavenin měkkých hornin s dalším materiálem.

6. Kamenné moře – jsme v nejkrásnějších místech údolí řeky Doubravy. Ve svazích nad řekou vznikla mrazovým zvětráváním a svahovým posunem kamenná moře. Balvany se dostaly až do řeky, kde dochází k jejich obrušování a postupnému posouvání po směru toku. Zde lze popsat další zajímavost: chladnomilné druhy sestupují důsledkem nižších teplot a větší vlhkosti do nižší nadmořské výšky a druhy teplomilné se udržují na nejvyšších místech těchto „inverzních“ údolí.

7. Čertův stolek - skalní věž, pod jejímž vrcholem se nalézá nevelká puklinová jeskyně. Vlevo přímo nad vodou se zdvihá vlhká skalní stěna porostlá řasami a lišejníky. Na buky zalétává datel černý, v dutinách hnízdí puštík obecný, v údolí zase krkavec velký.

8. Sokolohrad - v minulosti byl povrch území překryt křídovými sedimenty, v nichž řeka lehce hloubila svůj tok, u Bílku ale narazila na tvrdé ruly. Nemohla již uhnout ze svého směru a počala hloubit koryto v tvrdých krystalických břidlicích. Postupem času zůstalo soutěskovité údolí. Žlutá barva na stěnách je povlak vzácného lišejníku.

9. Koryto - v této části má řeka největší spád. Na úseku 1340 metrů překonává výškový rozdíl 55 metrů, proto jsou zde četné peřeje a vodopády. Velký vodopád zakončuje i přírodně nejužší tok - „Koryto“. Na protějším břehu je útvar zvaný „Obří hrnec“, vznikl postupným vymíláním vody a vířivým pohybem úlomků hornin. Jeho průměr je 120 cm a hloubka 105 cm.

10. Mikšova jáma - řada pověstí se váže ke zdejšímu tajuplnému údolí. Pověst o Sokolohradu připomíná bývalý strážní hrádek při Liběcké kupecké stezce. Mikšova jáma upomíná na místo, kde se ztratil uloupený poklad loupeživého pána ze Sokolohradu. Čertův stolek varuje před upřednostňováním laciného bohatství. Točitý vír pro změnu varuje před krádeží lásky a milované bytosti.

11. Lom - v bývalém lomu u Bílku se těžila orthorula, která byla používána na stavební účely.