Leží na úpatí Železných hor (Bučina 606m n.m.) a spolu s osadou Nerozhovice a Cítkov se rozprostírá na 912 ha. Vznik této obce je kladen na přelom 13. a 14. století. První písemná zmínka o obci je z r. 1513.

Z r. 1788 pochází pozdně barokní kostel sv. Václava. Kostel vznikl přestavěním kaple, kterou nechal v roce 1716 postavit hrabě Jan Špork. V roce 1874 byly na nově upravené věži kostela postaveny hodiny. V roce 1892 byly na kůr pořízeny varhany stavěné věhlasným návrhářem Petrem z Prahy.

Obec proslula především bývalými lázněmi. Léčivý pramen byl již znám v r. 1586. Voda měla léčivý účinek na choroby kloubů, svalů, nervstva, očí, nemocí jater a žaludku. Od 17. do 19. století zde fungovali lázně s prostou podzemní vodou, což dokládá empírový lázeňský dům s pamětní deskou připomínající pobyty skladatele Ot. Ostrčila. Knížka od MUDr. Jana Adama Veitka vydaná v roce 1725 v Praze pod názvem "Thermae Podolenses a novo nesurgentes beato Venceslav votae" dokládá, že lázně byly označovány jako "Lázně sv. Václava".

Na území obce se nachází jedna kulturní památka – „vápenka“, která je zapsána v seznamu kulturních památek a dvě drobné památky. Jsou to: pomník padlých „obětem I. a II. světové války“ a křížek, zbudovaný k ukončení třicetileté války. Autorem Křížku je p. Václav Štech, bývalý kameník z Podola. Tento křížek byl zhotoven panem mistrem koncem 19. století jako dík za konec hladomoru po třicetileté válce. Z přední strany je na tomto díle vyryt tento text : „Pochválen buď Ježíš Kristus“.

Půvabná horská krajina kolem Vápenného Podola a starobylé lázně přitahovali v minulosti k pobytu mnoho význačných osobností: V. K. Klicpera, J. Vrchlický, S. K. Neumann, O. Ostrčil - hudební skladatel.

Více než lázně byly známy vápencové lomy v okolí. Vápence se používalo k pálení vápna až do r. 1965. Z konce 19. stol. se dochovala stará vápenka, která je kulturní památkou. V katastru obce se nacházejí dvě jeskyně: „Páterova“ a „Podolská“. Vstupy do obou jeskyní byly otevřeny těžbou v jámovém lomu, který se nacházel za hřbetem západního úbočí údolí Podolského potoka.

Popis Podolské jeskyně sice pochází až z roku 1944, místním však byla známa už před válkou, vstup do Páterovy jeskyně byl objeven až v roce 1965, kdy se již v lomu nepracovalo. Zavážením lomů hrozilo i zasypání vchodů a znepřístupnění obou jeskyň. To byl okamžik, kdy se do hry zapojily tehdejší orgány ochrany přírody. V těchto jeskyních bylo zjištěno významné zimoviště netopýrů, hlavně vrápence malého, kriticky ohroženého druhu.

Jeskyně je možné charakterizovat rozměry a tvarem. Hlavní části Podolské je propasťovitá prostora s výškou asi 20 m a šířkou 3 – 5 m, souvisí s ní systém stísněných prostor a krasových kanálů, takže celková délka měřičského polygonu je cca 150 m. Páterovu jeskyni tvoří řada propojených dómů a menších prostor dosahující výšky 4 m. Má dvě části – „starou“ objevenou v roce 1965 a „novou“ objevenou v roce 1992. Nejzápadnější část „nové Páterovy jeskyně je vyzdobena sintrovými povlaky a krápníky. Délky měřičského polygonu jsou 120 a 110 m. Do nejnižší části obou jeskyní zasahuje hladina spodní vody a jsou zde jezírka.

Přístupné veřejnosti tyto jeskyně nejsou, ale mimo období zimního klidu zde za asistence jeskyňářů např. provádí HSZ Chrudim specielní výcvik záchrany osob.

Díky lomům a relativně vysokému objemu těžby vápence byla do Vápenného Podola vybudována železniční trať z Heřmanova Městce. Slavnostní provoz byl zahájen na podzim roku 1882. Od 14. ledna 1978 je tato do údolí zaříznutá trať se stoupáním místy až 35 promile zrušena a dnes je zpustlá.

Kopce nad Vápenným Podolem, z nichž nejvyšší je Bučina (606 m n. m.), nabízejí krásné pohledy po okolí. Obcí protéká Podolský potok pramenící jen několik stovek metrů nad ní. Potok si razí cestu z Železných hor hlubokým lesem, poté protéká Kostelcem, Heřmanovým Městcem  za Pardubicemi se vlévá do Labe.

K zimním sportům je využíván lyžařský vlek. K nejaktivnějším složkám v obci patří „Sdružení rodáků a přátel Vápenného Podola v Železných horách“. Toto Sdružení má cca 280 členů z celé ČR a také ze zahraničí. Pořádá ve spolupráci s místním obecním úřadem v lichých letech první sobotu v srpnu tradiční setkání rodáků a přátel. V obci působí také Sbor dobrovolných hasičů.