Před Mariánskou nemocnicí stojí budova Starého chudobince z r. 1512. Areál Mariánské nemocnice, založený kněžnou Annou Marií Kinskou. Stavba nemocnice byla zahájena r. 1893 architektem Janem Schmoranzem ze Staliňan. Výstavba byla dokončena 15. prosince 1894, hlavní budova byla v podobě písmene „E“, dále zde byl samostatný infekční pavilon a pavilon s prádelnou a umrlčí komorou. Ubytování zde měly povolané sestry-ošetřovatelky řádu sv. Františka Seraf z Prahy.

V hlavní budově byla vybudována kaple, kde byly slouženy mše. Zařízení nemocnice bylo na tehdejší dobu na úrovni, bylo zde mužské a ženské oddělení, operační sál, celkem se zde nacházelo 18 lůžek. Nemocnice byla až do r. 1918 bezplatná pro všechny nemocné, potom pro knížecí zaměstnance a chudé občany zdarma a pro majetné byla stanovena taxa 20 Kč denně. Nemocnice byla hojně využívána.

Během 2. světové války a hlavně od padesátých let doznala budova nemocnice několika změn. Došlo k propojení budov, k zvýšení o poschodí, k přístavbě směrem jižním a k připojení bývalého starobince spojovací chodbou. Nahradili se řádové sestry civilními zaměstnanci. Dnes slouží tyto objekty jako Okresní domov důchodců. Dále za nemocnicí na břehu potoka Podolky stojí romantická stavba zámecké elektrárny, postaveny r. 1890.

Založena byla v době Jana Josefa Šporka. Původní kaplička byla barokní, nižší, nic se z ní nezachovalo, snad jedině pískovcové erby. Za pána z Greiffenklau byla v r. 1817 provedena oprava a úprava kapličky. Při této opravě došlo k přestavbě kapličky. Kaplička byla zvýšena a dřevěné dveře vyměněny za železné mřížové. Nad oltářem vymalován na zeď obraz ukřižování Páně. Brzy ale došlo k dalšímu poškození kaple, obzvláště zdí.

A tak v r. 1884 dochází ke generální opravě. Zdi kaple byly opraveny a ještě mírně zvýšeny, pro zvonek zhotovena nová vížka, okna zasklena, předělána dlažba, upraveny dveře. V oltářní desce umístěna pamětní listina. K rohům kaple dány nové patníky. Zdejší učitel K. L. Thuma, přítel Mikoláše Alše, namaloval na plátno nový obraz ukřižovaného Krista o rozměrech 70cm x 300cm. Byl jim zakryt velmi poškozený obraz na zdi. Objekt je novorománskou architekturou zřejmě z roku 1871 na místě původní kapličky. Zděná kaple má čtvercový půdorys, vchod je z východní strany, oltář na straně západní, po stranách je po jednom okně. V ploše štítu je nápis „obnoveno 1884“. Interiér je tvořen klenutou valenou klenbou. Hloubka prostoru je 240cm, šíře 230cm. Do zdi nové stavby z r. 1871 jsou druhotně aplikovány dva erby barokní pískovcové – šporkovský a věžníkovský, nedobře již znatelné.

Stojí u železničního přejezdu v Čáslavské ulici. Barokní kaple zasvěcena sv. Jiří byla zbudována po velkém moru v r. 1680, v místech odedávna řečeném "na stínadlech", kde bývalo popraviště. Kaple byla vystavěna za správy panství hraběnky Eleanor Marie Šporkové na náklady rytíře hejtmana Jiřího Leopolda z Waldenburgu. Kaple byla podstatně nižší, měla výšku pouze dnešní spodní etáže. Každý rok zde byla sloužena mše: za obec městskou, za zakladatele kapličky, za zakladatelku fondu a za všechny duše u této kapličky odpočívající. Kaplička byla zpočátku udržována a konalo se sem na svátek sv. Jiří procesí.

V r. 1726 věnoval do kapličky zvonek hrabě Jan Špork. V r. 1851 byla ale kaplička velmi zničená, a když vítr shodil vížku s křížkem, musela být obnovena kněžnou Vilemínou Kinskou. Mše svatá se zde sloužila až do uzavření kapličky za císaře Josefa II (1780-91). Potom kaplička pustla a i okolní hřbitov nepůsobil důstojným dojmem. A tak v r. 1868 starosta města Herman Brik začal s generální přestavbou kapličky a s úpravou jejího okolí na náklad obce. V této době byl majitelem panství kníže Ferdinand Banaventura Kinský. Kaple byla přestavěna, zvýšena, jen zdivo spodní části zůstalo intaktně barokní. Interiér byl nově zaklenut, obraz sv. Jiří opraven, hřbitovní zeď kolem kapličky stržena a hřbitov zrušen. Práce byli dokončeny až v druhé polovině r. 1869.

Po rekvizici zvonu z heřmnoměsteckých kostelů r. 1917 byl přenesen zvonek z této kaple pod stříšku zvoničky na věži chrámu sv. Bartoloměje. Nebylo možno, ale jím zde zvonit, na závadu byl dlouhý provaz. Po zapůjčení zvonu z Konopáče, byl tento zvonek sv. Jiří sundán a dočasně umístěn v kapli sv. Kříže. Kaple byla znovu opravena po veřejné sbírce v r. 1927. V nynější době začíná být stav kaple opět neutušený - kaple však přetrvala nepříznivé časy ...

Cestou od kostelíku Zvěstování Panny Marie, procházíme ulicí Pokorného. Zde stojí socha sv. Vavřince. Vzpřímená klečící socha pískovcová na obláčku, s vysokým pískovcovým podstavcem, v jehož první části je ještě šroub k lampě. Na obláčku hlavička andílka. Svatý Vavřinec se pravou rukou opírá o rošt – atribut cihlářů a v levé ruce drží palmovou snítku – atribut světců. Hlavu má mírně zvrácenou k nebesům.

Latinský nápis na přední straně v kartuši: „Svatý Vavřinec, ochránce náš od ohně, ochraňuj nás od ohně častého i věčného“. Latinský nápis vyrytý v zadní straně soklu „Tato socha byla postavena nákladem Jana Josefa hraběte Šporka – 1729–1802“. Typika světcovy tváře, stejně jako charakter provedení i koncepce sochy ukazují jednoznačně do okruhu braunovské následnosti. Jde o vysoce hodnotné vrcholně barokní umělecké dílo. Socha byla postavena hned po velkém požáru v r. 1729. Asi nebyla k dostání socha pravého ochránce proti požáru sv. Floriána a tak posloužila k tomuto účelu socha sv. Vavřince, patrona cihlářů.

Husův sbor se nachází v ulici Barákově a je umístěn naproti kostelu Zvěstování Panny Marie. I když při svém vzniku náboženská obec nepočítala se stavbou sboru, byla později donucena stavbu uskutečnit. Příčinou bylo nejen to, že konsistoř nevydala kostel P.Marie, ale i to, že ministerstvo školství vydalo výnos o zákazu používání školních tělocvičen k úkonům náboženským, slavnostním a jiným shromážděním netýkajících se žactva.

Se stavbou budovy sboru se začalo v neděli 26.května 1929. Budova sboru je 28 m dlouhá, 15,5 m vysoká. Výška věže je 20,20 m. Výška síně 7,45 m. Do sboru se vchází po pěti žulových schodech. Dvoje dveře vedou do vestibulu, z kterého vlevo po dvaceti schodech se vystupuje na kruchtu, která je 20 m široká a 6 hluboká. Z ní se vystupuje na věž.Pod věží byla pohřební kaple s katafalkem s vchodem na jižní straně přímo z ulice. Pod západní částí sboru svým nákladem zřídil a náboženské obci věnoval stavitel sboru Emanuel Dostál kolumbárium.