Jde o čtyřkřídlou budovu zámku postavenou v r. 1784, upravenou v r. 1876, jejíž novogotická šestiboká věž je z r. 1848 a dle anglického vzoru upravená v r. 1860. Zámek stojí v místech, kde snad původně stávala městská tvrz. První zmínka o ní je z r. 1399 a v r. 1591 je nazývána zámkem. Roku 1623 byl zámek vypálen císařskými vojsky a poté prodělal několik stavebních změn.

Důkladnou přestavbu provedl v r. 1784 Václav hrabě Špork. Dnešní podoba zámku je z dob knížat Kinských. Zámek měl v původní podobě 103 místností, v přízemí kuchyň a byty pro služebnictvo, v západním křídle jídelnu s vyřezávaným dřevěným stropem a gobelínovou výzdobou. Přilehlá zimní zahrada, obsahující mnoho palem a exotických rostlin byla zrušena.

V prvním patře byly salóny, ložnice a hostinské pokoje. Na chodbách vitríny se sklem a porcelánem, v místnostech barokní krby a majoliková kamna. Knihovna obsahovala díla převážně německá, anglická, francouzská a také sbírku rytin. Nyní je zámek majetkem Magistrátu Hlavního města Prahy a je zde umístěn domov důchodců.

Masarykovo náměstí patří k nejkrásnějším částem města. Jižní stranu náměstí uzavírá čtyřkřídlá budova zámku. Východní uzávěrou náměstí je jednopatrová budova zvaná Medov, která sloužila jako kanceláře panství. Je také rodným domem Dr. Jiřího Gutha Jarkovského.

Do parkové úpravy náměstí zapadá kašna z r. 1848. Tvoří ji desetiboký bazén s kamenným parapetem, jehož jednotlivá pole jsou dekorovaná drážkou. Vodotrysk kašny je na kamenném soklu tvořen litinovou dvouposchoďovou mísou v podobě kulatých mušlí, na vrcholku s trojicí drobných delfínů. Odlitky pocházejí z let před r. 1848. Městská kašna vystřídala kašnu barokního původu.

Na náměstí dnes stojí v parkové úpravě dvě sochy, jsou pískovcové, stojí na podstavci a jde o výtvarně kvalitní barokní plastiky. Socha sv. Václava je dílo slohově konzervativní, autorství je neurčeno. Socha drží v pravé ruce dlouhou žerď s praporem, v levé ruce drží štít s vyznačenou orlicí, štít i žerď jsou opřeny o podnoží. Na hlavě má světec korunu, vzhlíží k nebi směrem obrácen k hlavnímu průčelí zámku. Někteří historici uvádějí, že tato socha byla postavena na náměstí již prý v r. 1630, ale dle většiny historiků pochází z r. 1723.

Druhá socha sv. Jana Nepomuckého je velmi hodnotná pozdně barokní plastika náležející pobraunovskému okruhu tvorby. Socha zpodobňující stojícího světce na oblačném podloží, doprovázeného dvojicí andílků. Světec je prostovlasý ve značně volném postoji. Oběma rukama přidržuje na prsou kříž s ukřižovaným Kristem a vzhlíží k nebi. Postavy andílků jsou vlastně nositelé světcových atributů – knihy a biretu. Andílek sedící na obláčku po pravici světce drží v ruce otevřenou knihu a prstem do ní ukazuje, dívá se stranou a smutně se usmívá. Po levici světce stojí na obláčku druhý andělíček dívající se před sebe a prstem před ústy vyžaduje mlčení. Snad aby nebyl rušen sv. Jan prosící za odpuštění hříchů.

Obě sochy s kašnou vytvářejí významnou estetickou složku barokní komposice před hlavním zámeckým průčelím.