Synagoga byla zbudována v r. 1760 na místě staré a je v pořadí čtvrtou ve městě. Byla vystavěna v románském slohu o rozměrech 19,8 m x 12,5 m. Nejtěžším obdobím pro synagogu byla protektorátní dobu, kterou přečkala jako sklad. Interiér budovy byl velmi zdevastován. Po r. 1848 nebyla snaha o nápravu a židovské památky byly zcela ohroženy. Synagoga byla postupně devastována, má otlučený exteriér, mírně narušeným hebrejským nápisem, bez desatera, s rozbitými okny, se strženým spojovacím můstkem a s žalostným stavem interiéru. Teprve po r. 1989 vznikl projekt na kulturní využití synagogy, budovy bývalé židovské školy a děleného domku.

V r. 1991 byla synagoga, budova bývalé židovské školy, přilehlý dvojdomek a židovský hřbitov zapsány do seznamu státních kulturních památek. V r. 1995 byl vypracován Program regenerace městské památkové zóny, jehož součástí je i obnova židovské části města. Následně se začalo s restaurátorskými pracemi. V letech 1997–98 byla opravena střecha synagogy a byly provedeny venkovní omítky.

V rámci rekonstrukce židovské školy, která byla zahájena v r. 1999, byly vyměněny krovy, krytina a stropní konstrukce. V r. 2000 byly nově omítnuty vnější a vnitřní stěny, provedeny opravy a úprava podlah a instalována nová okna a dveře. Rekonstrukce synagogy dále probíhala i v r. 2001. Spočívala v restaurátorských pracích na nástěnných a nástropních malbách, vitrážních výplních oken, litinových sloupech a konzolách ženské galerie. Byly doplněny kamenné prvky v oknech, vchodových dveřích a v dlažbě. Bylo repasováno a chybějícími díly doplněno litinové zábradlí. Byl zrekonstruován mobiliář včetně dřevěných částí galerie. Interiér byl doplněn novými dřevěnými lavicemi, jejichž tvar byl odvozen podle fotografií od původních lavic. V rámci celkové rekonstrukce byla znovu vybudována spojovací balkónová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu s chronogramem roku výstavby. Otevření rekonstruovaných budov se konalo 25. listopadu 2001.

Za 140 let svého trvání prošla tato budova pohnutou historií, mnoha stavebními úpravami a nakonec téměř totální devastací. Péčí města za pomoci státu a Společnosti ochránců židovské kultury v Heřmanově Městci byla zachráněna, zrekonstruována a slavnostně otevřena dne 25. listopadu 2001. Krátce poté nabídli manželé Ema a Josef Horákovi městu Heřmanův Městec dar své sbírky obrazů, kreseb, plastik, reliéfů a koláží autorů spjatých s východními Čechami. Tento velkorysý dar obsahující díla v mnohých případech významná nejen pro kulturu českou, ale i evropskou a světovou, zastupitelstvo města jednomyslným rozhodnutím přijalo.

Ve stálé expozici Gallery Cyrany se představují východočeští malíři a sochaři 20. století - rodáci i ti, kteří v této oblasti našli svůj domov, přechodně zde pobývali nebo sem pravidelně na čas zajížděli. Lze konstatovat, že tvorba mnohých z nich přesahuje svou úrovní regionální rámec a řadí se do vývoje našeho moderního výtvarného umění, u některých, jako jsou František Kupka, Bohumil Kubišta, Jindřich Štýrský, Josef Šíma, Jan Zrzavý či Jan Kotík, dosahuje dokonce významu celoevropského.

Tato kolekce maleb doplněná kresbami, plastikami a reliéfy, vznikla systematickou sběratelskou činností, které se po dlouhou řadu let usilovně věnoval pardubický milovník umění Josef Horák se svojí manželkou Emou Horákovou. Z této sbírky zde můžeme najít díla od Karla Jana Sigmunda, Zdeňka Sigmunda, Willy Horného, Lubomíra Mecla a Jana Hlíny. Jde o hodnotný a poměrně obsažný celek, jejž můžeme považovat za svého druhu snad nejpočetnější soukromou sbírku ve východních Čechách.